A máme tu další recenzi,
tentokrát z jiného soudku!
Autor: C. L. Taylor
Žánr: Napětí
Počet stran:
368
Nakladatelství: Domino
Rok vydání: 2018
Jak by se vám líbilo, kdyby k vám do
auta nasedla cizí osoba a začala se vám přehrabovat ve věcech jako je přihrádka
či autosedačka malé dcerky? A kdyby vám dala kousek z jejího oblečení a
odcházela se slovy, že byste si měla dávat pozor na dceřiny věci? A na dceru?
Neznámá osoba jménem Paula tam není ale
naposled, objeví se ještě párkrát, řekne naší hlavní hrdince Jo, ať jí její
manžel Max vrátí co je její… My teď samozřejmě část knihy přemýšlíme, co by to
tak vlastně mohlo být, nedělejte ukvapené závěry, může se vám to vymstít.
Proti Jo se nakonec všichni spiknout,
sociálka, manžel, Paula na každém kroku a ona nemá na výběr a se svojí dcerou
prchá.
Kniha byla čtivá, zajímavá a nenechala vás jí odložit.
Už od začátku se tam vlastně něco děje, není stránka, která by vás nudila. Autorka
si s dějem a postavami lehce vyhrála, jde tam vidět rozmanitý temperament
každé z nich. Děj se odehrává ve více prostředí a státech.
Zápletka zajímavá a vůbec ne zbytečná. Tyto události
se dějí skoro pořád, že se ztratí dítě a Česká republika není výjimkou a podle
mě je dobře, že se na tyhle věci upozorňuje.
Zajímavé byly taky Pauliny a Maxovo „myšlenky“, nevím,
jak to přesně nazvat, ale útržky, jak vlastně postupují, jak Join manžel hledá
svoji manželku, jak Paula vlastně „vzkazuje“ Jo, různé zprávy. Nejdřív jsem si
myslela že si posílají vzkazy, ale ne, dle mého to byly právě jejich myšlenky.
Po všech kladných věcech se najde jedna, která mě
trochu zklamala. Týká se to pohledů postav. Máme tam Join, Maxův a ženou z penzionu.
Příběh či pohled Jo je psán v 1. osobě, nýbrž ostatní jsou ve 3. osobě.
Chvílemi vlastně ani nevíte, kdo vám svůj příběh vypráví.
C.L. Taylor v podstatě nevytahuje nic, co by už někdy
nebylo napsáno. Její vyprávění, kladení vodítek a falešných stop je však tak
důmyslné, že na její hru zkrátka přistoupíte. Přestanete se snažit ji
přechytračit a prostě si jen užíváte napínavou podívanou. Konec je vskutku
strhující, samozřejmě se značně dramatickými kulisami, plíživě vygradovaným
napětím a pomalu odhalovanými dílky skládačky. V Útěku toho možná nenastává
tolik, co by věrnému čtenáři psychologického thrilleru vytřelo zrak, přesto má
několik vykreslených situací překvapivý účinek.
Útěk si ale užijí čtenáři tíhnoucí spíše k
psychologickým románům než thrillerům, jelikož se kniha potácí někde na pomezí
těchto žánrů. Manipulativní postavy, lži a záhady, toho všeho je Útěk plný a
zavděčí se téměř každému čtenáři, který ve čtení hledá hlavně odpočinek a
vzrušení než vytříbený jazyk či filosofická moudra. Od této knihy zkrátka
dostanete vše, co od ní čekáte, a ještě něco navíc.
Knize nakonec dávám
vysloužených 90%!
Recenze pro Zeedee.com
Žádné komentáře:
Okomentovat